Koncert Depeche Mode

Tento příspěvek je určen hlavně fandům Depeche Mode, takže pokud neznáte jména všech jejich alb z paměti, tak vám toho asi moc neřekne. Pokud ale patříte do kategorie fanoušků, kteří poznají každý song s prvních dvou tónů, pak je tenhle článeček právě pro vás.
Depeche Mode zde ve Spojených Státech nejsou tak známí, jako v Evropě, nicméně lidi vyrůstající v 80. létech o nich alespoň slyšeli. Ostatní si myslí, že se jedná o depresivní elektronickou hudbu odněkud z Německa. Nemá moc cenu vysvětlovat Američanům, kteří 80. léta prožívali v blahobytu a nudě, co hudba Depeche Mode znamená pro nás a proč nás tahle lehce melancholická hudba oslovuje mnohem víc, než jejich Guns'n'Roses, či co to tady tehdy letělo. Přesto se zdá, že pořád ještě mají i zde hodně fandů, protože 5. listopadu 2005 byla hala v Atlantském Gwinett Center téměř úplně plná.
Když jsem se dozvěděl, že DM budou mít koncertní turné po Spojených Státech, trvalo mi asi minutu, než jsem se rozhodl, jestli na koncert půjdu nebo ne. A během té minuty jsem zjišťoval, kde bude jejich nejbližší koncert k Raleigh. Atlanta není sice hned za humny ale dá se tam dojet za jedno odpoledne a na americké poměry je to docela blízko. Cena vstupenky k sezení byla 49 USD (nejlevnější), pak ještě „do kotle“ za 78 USD (pozor, tam se taky sedělo!). Pochopitelně jsem se spokojil s tou levnější, ale pódium jsem díky tomu viděl pouze z poměrně velké dálky.
Na pódiu byly tři velké syntezátory připomínající šedé nafukovací čluny a mezi dvěma z nich byly postaveny bicí. Úplně v levé části pódia visela velká stříbrná koule, ve které při různých skladbách barevně svítily nápisy SEX, PAIN, ANGEL a LOVE. Zadní stěnu pódia tvořilo 6 obrazovek pověšených nakřivo a klasicky se na nich střídala grafika a přímý přenos z kamer. Některé motivy na obrazovkách byly také klasické (například postava s ptačí hlavou při Walking in my Shoes, nebo „král“ během Enjoy the Silence). Příjemně mě překvapilo, že se ke konci koncertu spustila dolů nějaká světla pověšená na kruhových prstencích u stropu pódia. Dá se říci, že show to byla tentokrát o něco málo zajímavější než během Exciter Tour, ale na Devotional Tour show to nemělo.
A jaké že to teda hráli songy? Nedělal jsem si poznámky, ale překvapilo mě jejich množství, neboť to nebylo jen „všechno z Playing the Angel“, ale i spousta klasických skladeb. První skladba byla A Pain I'm Used To, ihned následovaná John the Revelator, která na koncertu s živými bicími a zpěvem zněla lépe než na albu. Opak by se dal říci o skladbě Precious, která na koncertu ztratila trochu svého elektronického šarmu 80. let. Pak si vzpomínám, že zahráli staré pecky Question of Time, Policy of Truth a později World in my Eyes, Enjoy the Silence, ale i Just Can't Get Enough a Everything Counts. Pořadí si pochopitelně nepamatuji, ale všechny tyto hitovky byly proloženy novými bombami, jako je Sinner in Me a Suffer Well. Pak také přišel na řadu Martin Gore, při jehož projevu jsem se opět posadil do křesla, neboť mě jeho zpěv a song Damaged People vůbec nenadchl, ale Home byl ucházející a Somebody byl docela dobrej návrat do minulosti.
Naštěstí se ale vrátil na pódium Dave a skladbami I Feel You a Behind the Wheel si opět získal zpátky publikum, no a pochopitelně během Personal Jesus si zařvali „Reach out and touch faith“ i ti, kteří o DM do té doby neměli ani páru. Koncert zakončila pecka Never Let Me Down Again a trochu zapomenutý, ale výborný song Goodnight Lovers, kdy Dave všechny v hale přesvědčil, že jsme vlastně „all soul sisters and all soul brothers“.
Koncert byl pro mě příjemným překvapením, protože jsem od něj moc nečekal. Pánové ale odvedli na pódiu slušnej výkon, aparatura měla impresivní zvuk a světla a produkce nerušila, spíš jen navozovala tu správnou atmosféru. Jedinou věcí, která mě během koncertu drásala, byla neskutečná hlasitost hudby a hluku vůbec v onom místě haly, kde jsme se nacházeli. Za to ale pánové z Depeche Mode nemohli, a tak vám nemůžu nic jiného než koncert z „Touring the Angel“ vřele doporučit. Vím, že je Pražský koncert už vyprodán, ale co takhle zaskočit do Němec nebo do Polska? No nechám to na vás, ale kdo ví kdy zase (a jestli ještě někdy) bude možné vidět DM naživo? Zvažte to...

-M.

P.S.: Na oficiálních stránkách DM se můžete podívat na fotky a také nějaká videa. Check it out...