Dva čundry v Karolínách

Zdravím vytrvalé čtenáře mého zápisníku. Bohužel nevím, kolik lidí ještě tyhle moje zápisky čte. Doufám, že aspoň někdo, protože se mi dlouho nikdo neozval. Možná je to tím, že je to moje vyprávění málo zajímavé, příliš dlouhé nebo krátké, nebo prostě nikdo nemá čas, aby se ozval.
Tyhle zápisníky (alias „blogy“) by ale měly být interaktivní, protože kdokoliv může pod každý příspěvek napsat nějaký svůj komentář. Něco jako „Máro, co to zase píšeš za bláboly!“ nebo „Super, tam bych se chtěl(a) taky podívat!“. Proto vás chci vyzvat, abyste mi napsali, co si o mých příspěvcích myslíte, to, jak vás baví či nebaví a co byste se v nich chtěli dozvědět. (Pokud nevíte, jak na to, tak klikněte na slově „KOMENTÁŘE“ pod příspěvkem a podívejte se, co jsem tam napsal.)
Pojďme ale konečně na ty čundry. Takže první víkend v říjnu J.R. naplánoval čundr do státního parku „Table Rock“ v Jižní Karolíně. Proč právě tam, ptáte se? No protože se tento park nachází přibližně na půli cesty mezi Raleigh a Atlantou. A v Atlantě, jak si možná ještě vzpomenete, bydlí ty holky, u kterých jsme přespali během naší cesty z Floridy. J.R.ův plán byl pozvat je na čundr spolu s klukama ze Savannah, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme vyrazili jen na pánskou jízdu.
Nebudu zacházet do příliš velkých detailů, ale chtěl bych zmínit alespoň naší cestu tam, která byla opět z rodu dobrodružných. Ačkoliv jsme v pátek „utekli“ z práce už po obědě, cesta se nám nečekaně prodloužila poté, co na nás jedno předjíždějící auto signalizovalo, že máme prázdný kolo. Naštěstí měl onen předjíždějící s sebou kompresor a pomohl nám tak dojet alespoň k nejbližší benzínce. Tam jsme se zeptali na autoservis, a když jsme tam dojeli, měli jsme už zase prázdnou pneumatiku.
V servisu nám nejprve nechtěli pomoci, prý že pneumatiky nedělaj, ale nakonec nám jeden z automechaniků přeci jen pomohl a to tak, že vytáhl z oné pneumatiky hřebík, díru zadělal nějakým tmelem a zase nám pneumatiku dopumpoval. Nicméně to nebyl konec našich starostí, protože když jsme se vrátili na dálnici, tak jsme se přes hluk z vibrací téměř neslyšeli a nebylo myslitelný, že bychom s tím mohli dojet dalších 400 mil. Proto jsem se rozhodl zastavit ještě jednou v nějakém servisu na pneumatiky, aby nám to spravili pořádně.
Měli jsme štěstí a v městečku Lexington jsme rychle našli servis, který jsme hledali. Bohužel mi ale jako opravu nabídli nové zadní pneumatiky, takže jsme tam zkejsli hodinu a mě to stálo asi $140 (= více než 3300 Kč). Co se dalo dělat, alespoň mám konečně všechny pneumatiky nové, takže teď „řežu zatáčky“ 2x rychleji ;-)

Počasí v sobotu bylo super a spolu s Paulem a Jayem (čti „džejem“) jsme vylezli až na vrchol oné hory „Table Rock“. Teda Jay měl s výstupem velké problémy a to díky své nadváze, ale nakonec se vyškrábal aspoň do 2/3 oné hory. Večer jsme měli táborák, ale protože jsme byli všichni utahaný jak koťata, tak jsme to brzy zalomili a šli spát. Celkově se nám ale víkend vydařil a užili jsme si spoustu legrace, jak se můžete přesvědčit na fotkách. Byla to prostě pánská jízda jak se patří.
Další čundr jsme s J.R. podnikli před týdnem (tj. 22.-23. října), tentokrát ale jen ve dvou. Cílem bylo podívat se do hor v období vrcholícího podzimu a tak jsme zvolili horu ze všech největší (alespoň v nejbližším okolí, čili v Severní Karolíně) – horu Mt. Mitchell (2037 m).

V sobotu bylo zataženo, ale v neděli se vyjasnilo a viditelnost nebyla špatná, jak se můžete opět přesvědčit na obrázcích. Vrchol podzimu jsme trochu prošvihli, takže stromy už ztrácely svojí barevnost, ale přesto byly některé pohledy z oněch hor opravdu úžasné. My jsme si aspoň trochu začundrovali, a kdyby J.R. nezapomněl sirky (v noci byla pěkná kosa), tak by to byl víkend úplně bez chyby.
No a to je pro dnešek ode mě vše. Nezapomeňte mi napsat nějakej ten komentář a asi tak za týden a něco se těšte na fotky z Atlanty, kam jedu na koncert a oslavit narozeniny. Tak zatím ahoj...
M.