Víkend v Atlantě

Takže jak už jsem se zmínil minule, o víkendu 5.-6. listopadu jsem vyrazil do Atlanty, hlavního města státu Georgia. Nadělil jsem si totiž k narozeninám lístek na koncert Depeche Mode, který se tam konal právě 5.11 a přemluvil J.R.a, aby tam se mnou vyrazil. A protože (jak si možná vzpomenete) máme v Atlantě kamarádky z našeho výletu na Floridu, tak jsme spojili příjemné s příjemným ;-) a vyrazili jsme tam na celý víkend.
Pochopitelně jsme vyrazili už v pátek, abychom toho stihli co nejvíc, a tak jsme opět zdrhli z práce už po obědě. 7mi hodinová cesta nepatří k těm nejkratším, ale díky kafi, rádiu a filozofickým rozhovorům se to dá docela dobře přežít. JR zavolal Susannah a zařídil nám nocleh zdarma, takže jsme se tam docela těšili. Cestou tentokrát žádné problémy s autem nebyly, a tak jsme kolem deváté dorazili do McDonough, jak se jmenuje ono malé městečko na jih od Atlanty, kde Susannah bydlí.
Susannah doma nebyla, ale řekla nám, kam schovala klíč a tak jsme se ubytovali a zabydleli i bez naší hostitelky. Ta se objevila hned za chvilku, a pak i její přítel. Chvíli jsme pokecali, popili nějaké pivko a pak, znaveni dlouhou cestou a pracovním týdnem, šli spát.
Sobotu jsme si s JRem vyhradili na Atlantské atrakce. Začali jsme návštěvou Cycloramatu, což je Atlantské panorama zobrazující bitvu o Atlantu (1864) během americké občanské války – neboli války jihu proti severu. Jedná se o největší olejovou malbu na světě, 13 m vysokou a 110 m dlouhou. Během „show“ se s vámi otáčí hlediště a vypravěč ukazuje na malbě co se během oné bitvy událo. Ve stejné budově je také malé muzeum občanské války. Nejzajímavějším tamějším exponátem je lokomotiva Texas, která se účastnila honu na lokomotivu General, kterou vojáci Unie ukradli a chtěli se s ní dostat na sever. Cestou jim však došlo palivo (rozuměj dřevo), a tak je jižani v Texasu dohonili. Že to s nima nedopadlo dobře vám asi nemusím vykládat.
Dál jsme se jeli podívat na atlantskou kapitolu (což je taková ta rádoby stará budova stojící v každém hlavním městě ;-) a na Underground. Atlantská kapitola má pozlacenou kopuli prý z téměř 2kg zlata. Atlantské podzemí (jak by se Underground dalo přeložit) byla kdysi dávno ulice, která díky přestavbám města zmizela pod úroveň země, a tak je tam dnes něco jako tržnice, prostě stánky, obchody a restaurace. Obloukem jsme se vyhnuli „atrakcím“ typu továrna na Coca-Colu a raději jsme vyrazili pryč z centra.
16 mil na východ od centra Atlanty se nachází další zajímavost – Stone Mountain.

Tato 250 metrů vysoká skála, je největším kusem granitu obnaženým na zemském povrchu. Skála je známá hlavně díky vytesanému obrazu znázorňujícímu jižanské generály na koních a pěknému výhledu na Atlantu. My jsme se nechali vyvézt lanovkou nahoru, abychom si vyfotili západ slunce, jenže poslední lanovka zpátky jela ještě před západem, a tak jsme moc pěkné fotky neudělali. No posuďte sami.
Po západu slunce jsme se převlékli do „černého“ a vyrazili na koncert. J.R. Depeche Mode moc nezná, ale měl asi tak měsíc na to, aby si naposlouchal poslední dvě alba, takže se nedá říci, že by to pro něj byla hudba úplně neznámá. Já osobně jsem si koncert opravdu užil, i když naše místa (k sezení) byla až na druhém konci haly. Po tom, co jsem viděl koncert DM v roce 2001 jsem si od toho moc nesliboval, ale „pánové v černém“ mě překvapili hlavně množstvím songů, které zahráli. Nebylo to tak jen vše z posledního alba, ale taky staré dobré pecky, které jsou, podle mého názoru stále tím nejlepším, co DM složili. Víc o koncertu napíšu v samostatném příspěvku snad poměrně brzy.
Po koncertu jsme si šli trochu zařádit do centra. Měli jsme docela problém zaparkovat, ale nakonec jsme něco našli a tak jsme se opět převlékli (z černého :-) a vyrazili trsat. Po dvou hodinách jsme toho měli dost a tak nás JR odvezl domů, neboť já jsem nebyl způsobilý k jízdě.
Druhý den jsme se trochu prospali a vyrazili rovnou na oběd do centra McDonough. Byla to pěkná díra, ale když už jsme tam byli, tak jsme se tam aspoň najedli. Před cestou zpátky jsme se ještě domluvili se Susannah, že společně zajdeme do centra CNN. CNN má totiž v Atlantě centrálu, i když hodně pořadů je vysíláno ze studií v New Yorku a Los Angeles. A tak jsme prošli zákulisím jedné z největších televizních stanic a dozvěděli se spoustu zajímavostí o tom, co obnáší dnešní zpravodajství a jaká práce se skrývá za oněmi jezdícími titulky a živými přenosy. Susannah se nechala vyfotit jako moderátorka, jen je škoda, že to nebylo ve studiu „Peříčko“ :-)
Pak jsme si ještě prošli kousek olympijského parku, který v Atlantě zůstal z olympijských her v roce 1996 a potom už jsme museli vyrazit na cestu zpátky. I tak jsme dorazili do Raleigh po půlnoci, ale to nebyl problém, protože jsme měli dobrý pocit z vydařeného víkendu. Škoda jen, že to na nějakou dobu byl výlet poslední. Příští destinací snad bude až Praha, ale to se ještě uvidí.
Dám vám vědět kdybych se ještě někam podíval ;-) Zatím se mějte...
-M.