Florida 2005 – Miami Beach

Takže mi to opět trvalo o něco déle, než jsem si původně myslel, ale už je to konečně tady - další pokračování našeho výletu na Floridu. Kdeže jsem to posledně skončil? Á, už to vidím...
V úterý 6. září jsme se probudili do mlhavého rána. Já jsem se probral v autě po téměř probdělé noci, protože jsem s těma dvěma (rozuměj Alešem a JRem) ve stanu nevydržel. Noc to byla mizerná - moje auto není zrovna na spaní příliš pohodlné, takže jsem se tam nějak nemohl srovnat. Když už jsem konečně usnul, tak mi začalo pršet na hlavu, a tak jsem okénka zavřel, ale potom se zas nedalo dýchat. Navíc jsem ještě někde nastydl, a chytil nějakou chřipku či co, takže jistě chápete, že noc to byla úžasná.
Nedalo se ale nic dělat, museli jsme sbalit stan a vyrazit. Ještě před další několikasetkilometrovou cestou jsme si za denního světla prohlédli pevnost Svatého Marka a obchůdky na ulici St George. Dali jsme si něco malého k snídani, nakoupili suvenýry a pak už jsme opět „práskli do koní“ a uháněli dál na jih. Tentokrát nás čekala cesta přes 500 km dlouhá do Miami, a protože mně nebylo dobře, přenechal jsem řízení Alešovi s JRem.
Miami je velké město na jihovýchodním pobřeží Floridy. Známé je hlavně díky svému nočnímu životu a plážemi v Miami Beach. Miami a Miami Beach jsou (i na americké poměry) dosti nová města – byla podstavena až během 20. století, plná mrakodrapů a se stovkami ulic. Zatímco Miami jsme pouze projeli, Miami Beach jsme prozkoumali trochu zevrubněji, neboť jsme se ubytovali v hostelu přímo v South Beach (na deváté ulici).
Co že je na Miami Beach tak slavného? Přes den jsou to bezpochyby dlouhé písečné pláže, azurově zbarvená voda a vlny perfektní pro serfování. Navíc je tu teplo i v zimě, takže tu sezóna začíná právě až na podzim. Přestože bylo neskutečné vedro, byl jsem rád, že jsme tam během sezóny nebyli. Nedovedu si představit, jak to na pláži vypadá, když se na ní vyrojí všichni ti turisti ubytovaní v oněch sto a více patrových mrakodrapech, které tu slouží jako hotely.
Večer a v noci se na pláži otevře nepřeberné množství restaurací a barů, kde si můžete dopřát mořské potvory všeho druhu a živou muziku nejrůznějších žánrů. Musíte však na to všechno mít, a pokud nejste VIP nebo VBP (Very Beautiful Person), tak se vám zde nikdo moc nevěnuje (což je další věc, kterou je Miami Beach známá).
Mě onen večer nebylo nic moc (jak už jsem psal), tak jsem si před večeří trochu „schrupnul“, zatímco kluci se šli projít po pláži. Na večeři jsme pak společně vyrazili do kubánské restaurace, kde nás obsluhovali praví Kubánci (ještěže J.R. umí španělsky). Po večeři jsme šli prozkoumat bary s živou muzikou a musím říci, že atmosféra tam byla opravdu žhavá. Jenom nevím, jestli to bylo vedrem, mojí zvýšenou teplotou nebo těmi tanečnicemi, co se kroutili na barovém stole a nabízeli všem přihlížejícím svoje více či méně ladná těla.
Já to zabalil brzy a šel se vyspat do hostelu. V hostelu byl internet a tak jsem vám ještě v rychlosti poslal tento pozdrav, jen jsem nevěděl, že to není zadarmo. A tak mě těch 10 min na internetu stálo $2 (to jen abyste věděli, jak drahej ten příspěvek byl ;-).
Další den (tj. ve středu ráno) jsme po snídani vyrazili na malou procházku historickou „art deco“ čtvrtí na jihu Miami Beach a skončili na pláži, kde jsem navzdory svému stavu (furt mi nebylo zrovna nejlíp) skočil do moře, neboť hezčí vodu a pláž jsem tu ještě neviděl. Byly docela velké vlny, a tak se na fotkách můžete podívat na poslední okamžiky před tím, než mi jedna vlna sebrala moje skvělé sluneční brýle. Snad je vyloví někdo na Kubě.



Po koupání jsme se vrátili pro auto a pokračovali dál v cestě na Jih, tentokrát na Key West. O tom ale zase až někdy příště.

Mějte se fajně!

Marek