Krym - Jak se zde žije

Část VI – Strasti zdejšího života

Ještě jsem nenapsal mnoho o tom, jak se tu lidem žije. Že to není život úplně lehký, to je asi jasné každému. Kdyby tu byl život lehčí, než v ČR, tak by k nám jistě takové množství Ukrajinců nejezdilo za prací a lepším živobytím. Začnu ale tím, v jakých podmínkách zde lidé žijí.
Je zde mnoho panelových domů. Je jich mnoho a opravdu nevypadají vábně. Ani zvenčí, ani zevnitř. V jednom takovém domě mám i já svůj byt. Vejdete-li do domu ve dne, spatříte na chodbě, schodišti a vůbec všude spoustu špíny. Vejdete-li do domu v noci, nespatříte nic, protože nejbližší světlo na chodbě svítí až ve druhém patře. Spínač výtahu je tak ulepený, že byste se ho nejraději vůbec nedotýkali, ale je lepší ho zmáčknout, než jít do 6. patra pěšky. Ve výtahu je spousta vajglů zastrkaných do všech větracích otvorů a tak je lepší během jízdy lehce zadržet dech. Po půlnoci výtah přestane jezdit úplně, takže případné pozdní návraty jsou spojeny s pěkným „vysokohorským“ výstupem.
Než se dostanete z chodby do bytu musíte projít přes mříže a dvojité dveře. Nepochopil jsem přesně význam oněch dvojitých dveří, zvlášť když na každých jsou dva zámky, z nichž ale funguje vždy jen jeden. Byly by stačily jedny dveře se dvěma fungujícími zámky. A že by ony dvojité dveře měly třeba nějaký protihlukový význam? Těžko, protože přes tenké stěny bytu je stejně slyšet každé slovo.
Když už jste konečně doma a jdete si umýt ruce, zjistíte, že bohužel teplá voda neteče. Opravdu zde teplá voda není takovou samozřejmostí jako u nás. V panelových domech je sice centrální rozvod teplé i studené vody, ale teplá teče jen několik hodin (obvykle kolem oběda, čili když nejste doma). No a občas se stane, že neteče ani studená voda. Třeba ráno, když se chcete aspoň trochu opláchnout před cestou do práce. Ještě že se zde dá koupit Bonaqua ve dvoulitrovém balení. V ní se vykoupete jedna báseň a potom si z ní ještě uvaříte čaj. Věřte mi, jde to, i když je s bublinkama.
Problém teplé vody se majitel mého bytu snažil vyřešit bojlerem. Ten je trochu staršího data a jediné co umí, je ohřát vodu na teplotu blízkou varu a pak se na chvíli vypnout. Já jsem bojler v podstatě nevypínal, protože jsem se chtěl vždy po návratu z práce osprchovat v teplé vodě. Tento bojler mi ale jednou přichystal nemilé překvapení.
Dívám se takhle večer na ruský detektivní seriál a když skončil, dostal jsem chuť na něco k jídlu. Když jsem rozsvítil v kuchyni, všiml jsem si neobvyklého oparu na okně. Pak jsem spatřil, že je na zemi je asi půl centimetru vody. Okamžitě jsem začal hledat odkud ta voda teče. Zjistil jsem, že v hadici, která přivádí vodu do bojleru je prasklina, ze které díky silnému tlaku stříkala voda daleko na zem. Docela jsem se lekl, protože na zemi ležela také prodlužka, ze které je napájena lednice. Naštěstí je dlažba v mé kuchyni tak křivá, že zásuvka byla na suchém vyvýšeném místě. Opatrně jsem vydal bojler i lednici ze zásuvky a začal záchranou akci. Voda z hadice stříkala v místě, kde byla napojená na trubku. Jakmile jsem se hadice dotkl, v podstatě se celá utrhla a voda z ní začala téci proudem na zem. Naštěstí byl hned vedle dřez a tak jsem do něj hadici strčil a vypustil tam celý bojler. Potom už začala ruční práce – kýbl, co nejvíce hadrů a pak rychle vytírat a ždímat. Celou dobu jsem měl strach, že na mě co nejdřív přijde člověk, který bydlí pode mnou. Zachránila mě ale „kvalitní“ dlažba v kuchyni, která sice nebyla rovná, ale byla dostatečně vyspárovaná, takže na ní voda stála a k sousedovi nejspíš neproteklo vůbec nic. Nakonec jsem vytřel asi 10 litrů vody a docela jsem se při tom zapotil. Největší štěstí bylo, že jsem byl v tu chvíli doma a ještě nespal, protože jinak by to určitě dopadlo mnohem hůř. Vlastně mě zachránil hlad, který mě vyhnal do kuchyně. A pak, že se nemá v noci jíst!
Abych se ale vrátil k radostem, které na vás v obyčejném ukrajinském bytě čekají. Bohužel nejen teplá voda, ale i topení občas nefunguje. A když už funguje, tak jen tak lehce temperuje místnost. A protože okna příliš netěsní, tak se vám může stát, že ve spánku ucítíte, jak vás lehce ovívá větřík. To by bylo jistě velmi příjemné v létě, nikoli však v zimě. V mém bytě to došlo tak daleko, že jsem začal spát ve svetru. A to je prý můj byt v oblasti, kde žijí bohatí lidé. Nevím, jak to asi vypadá v oblasti, kde žijí chudí lidé, ale prý tak nějak stejně. Prý jsou dodávky teplé vody a vytápění problém celého Simferopolu. Já bych řekl, že to možná bude problém na celé Ukrajině a možná i v dalších městech na území bývalého Sovětského svazu. „Sláva soudruzi Lenine, Staline a já nevím kdo ještě! Věc se podařila! Všichni lidé jsou si rovni a všichni se mají stejně! Stejně blbě, bohužel. A to i v roce 2005, 14 let po rozpadu Sovětského svazu.“
V Čechách a na Slovensku jsme asi nezažili ten pravý socialismus. Kdokoliv prý v době minulého režimu odjel ze sovětského svazu do Československa, nechtěl zpátky. Chápu proč. Na určité věci se rychle zvyká, zvlášť když se jedná o komfort života. A i když u nás třeba taky všechno nefungovalo skvěle, zdá se, že jsme na tom byli vždy o něco lépe. Je tomu tak dodnes a těžko říci, za jak dlouho se zdejší životní úroveň vyrovná té naší, jestli vůbec. A kdy se naše životní úroveň vyrovná té západní?