Mezinárodní den žen

Část V. – Mezinárodní den žen

Dovolte mi takovou malou poznámku. Co vám říká „mezinárodní den žen“? Mám pocit, že u nás tento svátek trochu přestal být svátkem. Nevím jestli je to jenom můj pocit, ale u nás má tento svátek trochu nádech jakési povinnosti, kterou jsme museli dodržovat v době komunismu, a proto ho v současnosti téměř neslavíme. Přitom, jak jsem se mohl přesvědčit zde, opravdu není důvod proč ho neslavit a může to být svátek hezčí než například takový „proamerický“ Valentýn.
Tady jsem měl možnost vidět tento svátek v úplně jiném světle. První zmínku o dni žen jsem slyšel od svého kolegy. Říkal, že je jeho ženě líto, že má narozeniny 8. března, a že tak přichází o jednu oslavu. Nechápal jsem proč, u nás přeci „den žen“ není nic výjimečného. Pochopil jsem, až když jsem tento svátek zde zažil na vlastní kůži.
7. března odpoledne jsme všichni na hodinku přestali pracovat a sešli se v kuchyňce. Tam všichni vypadali, jako že vědí co bude následovat, jenom já jsem nenápadně pozoroval, co se chystá. A pak už jeden kolega odněkud vyndal dvě krásné kytky složené s mnoha jarních květů, pronesl krátké blahopřání a předal kytky jediným dvěma přítomným kolegyním. Potom se postavil druhý kolega, opět pronesl krátký proslov a přítomným dámám předal krabičku „Ferrero Rocher“. Nakonec ještě dámy dostali plyšové medvídky, prý aby jim nebylo smutno, až nebudou jejich manželé doma (rozuměj v práci). Pak už se bouchlo šampaňské, rozlilo do plastových kelímků a začalo pít. Přitom mi kolegové vysvětlovali, že MDŽ je v podstatě další ze svátků mužů, a že je to výborná příležitost se trochu opít. Při každém přípitku někdo pronesl blahopřání a tak brzo došla řada i na mě. Všichni si přáli, abych poblahopřál dívkám v češtině a tak jsem tedy pronesl: „Na zdraví všem ženám za to, co všechno pro nás muže dělají.“ Vypadalo to, že mi všichni rozuměli a říkali, že to bylo lepší, než v angličtině. Potom jsme se pustili do dortu a zapíjeli ho šampaňským. Pak jsme se pomalu vrátili k práci.
8. března je zde na Ukrajině státní svátek a den volna. Na ulicích visí plakáty s nápisem „Ženskyj děň“, které lákají na nejrůznější akce které se v ten den konají. Moc lidí ale přes den na ulici nenajdete, město je vylidněno asi tak, jako v neděli. Navíc, letos bylo 8. v úterý a mnoho lidí si vzalo v pondělí volno. Například děti šli do školy v sobotu, aby si „nastudovali“ den volna a v pondělí do školy také nemuseli. Když jsem v sobotu ráno šel z domu (můj byt je hned vedle školy) potkal jsem mnoho dětí s kytičkami. Trochu mi to připomnělo moje dětská léta.
Já jsem byl 8. večer pozván na oslavu, kterou organizoval můj kolega Ivan a jeho přítelkyně Irína. Těšil jsem se, že poznám více Simferopolských dívek, ale ukázalo se, že jediná dívka, která byla pozvána, byla Irína. No nic, tak třeba příště… ;-) Měl jsem pro Irínu krabičku čokolády Geisha a když jsem se jí dva dni na to zeptal, jestli už ji ochutnala, řekla, že ji celou snědla hned den poté. Jsem rád, že jsem se jí trefil do vkusu, i když osobně neznám žádnou dívku, které by „geiša“ nechutnala. Jak přesně vypadala naše oslava můžete vidět na následujících fotografiích.





Musím říci, že se mi zdejší tradice oslav svátku žen velmi líbila a myslím, že bychom ho i u nás měli opět začít pořádně slavit. Naše ženy a dívky by to jistě ocenily, no a my muži jistě také. Proto navrhuji, abychom přestali používat onen příliš oficiální název „mezinárodní den žen“ a začali slavit prostě jenom „ženský den“. Doufám, že se ke mně přidáte a za rok si 8. března vezmete den volna ;-)