Zajímavosti z Krymu

Část III. – Další postřehy a dojmy

Mám trochu zpoždění se psaním, proto tentokrát budu stručnější. Bydlím asi 20 minut pěšky od práce, přesto pěšky moc nechodím, ale jezdím autobusem nebo zdejší specialitou – tzv. „maršutkou“. Ta je velmi podobná sběrným taxi jezdícím v arabském světe a jediný rozdíl je ten, že tyto „maršutnoe taxi“ (jak se správně jmenují) zde jezdí po trasách autobusů a mají jejich čísla. Cena za jednu jízdu se pohybuje od 75 kopjejek do jedné „grivny“. Chvíli mi trvalo, naučit se, co mám kdy říci, aby mi bylo zastaveno tam, kde chci.
Když jsem jel poprvé do práce sám, měl jsem na papírku napsány názvy stanic. S velkou slávou jsem nastoupil do maršutky a řekl „Buďjonova“. Všichni se na mě podívali, ale nic neřekli. Až když jsem to vyprávěl v práci, dozvěděl jsem se, že jsem řekl jméno stanice, na které jsem nastupoval a ne té, kde chci vystupovat. No tak jsme se všichni zasmáli a příště už jsem věděl. Můj mladší kolega Oleg mě pak naučil, co mám kdy říci a teď už jezdím „maršutkou“ s jistotou domorodce.
Oleg mě taky vzal v pátek večer na diskotéku. Cestou tam jsme se spolu pokoušeli bavit, ale protože on umí asi tak dobře anglicky, jak já rusky, tak to byla docela legrace. Když jsme tam došli, tak už tam byla zábava v plném proudu a zrovna probíhal striptýz! Nicméně, nežli nás pustili úplně dovnitř, tak skončil. Seznámil jsem se s Olegovými kamarády a objednal si pivo. Na stole už stála flaška vodky a byla do poloviny vypitá. Bylo na ní napsáno „Vodka light“, což znamená, že v ní je „jen“ 38% alkoholu. Samozřejmě jsem odolal nabídkám na jeden „stakán“ jen díky výmluvám na nedopité pivo. Když jsem pivo dopil, nezbylo mi, než vodku ochutnat. Vodka byla velice dobrá a jemná, žádný pálení v krku. Po celodenní únavě z práce byla silná až moc, ale naštěstí jí na mě už nezbylo moc, a tak jsme se všichni ten večer dobře pobavili.
Druhý den jsme s kolegy z práce vyrazili do Jalty. Měl jsem trochu žízeň a nebyl jsem úplně vyspalý, ale dalo se to zvládnout. Tento „výlet spolupracovníků“ zorganizovala Elena a mám trochu podezření, že to bylo kvůli mně. Zmínil jsem se totiž o tom, že bych toho zde chtěl vidět co nejvíc, a tak Elena objednala autobus rovnou pro celou firmu a všichni jsme společně vyrazili. Stejným způsobem se pokoušela zorganizovat výlet do Sevastopolu na tuto sobotu, ale nějak se zatím moc lidí nepřihlásilo, a tak to asi tentokrát autobus nebude. Ale já už jsem domluven s jedním kolegou, že tam pojedeme klidně ve dvou, takže už se těším (a vy můžete taky na nějaké ty fotky).
Jalta je od Simferopolu vzdálená asi 70 km a cesta do ní vede přes Krymské hory. Tato cesta je zajímavá tím, že po ní jezdí trolejbusy a je to tak nejdelší trolejbusová trasa na světě. Jenom zde můžete říci, že jste jeli na hory trolejbusem. Zatímco trolejbusu to trvá přes dvě hodiny, tak náš autobus to dokázal za něco málo přes hodinu.
Cestou jsme se zastavili ve velké botanické zahradě, kde jsme měli zaplaceného průvodce. Ten sice mluvil velice zajímavě (asi), ale taky velice rychle (samozřejmě rusky), tak jsem toho moc z jeho výkladu neměl. Snad vám fotky řeknou více.
V Jaltě je asi nejznámější letní sídlo ruského cara, takzvaný „bílý dům“, který byl svědkem pro nás nepříliš šťastné události. Tou byla konference v únoru roku 1945, kdy Roosevelt, Churchil a Stalin zpečetili osud poválečné Evropy a tím také tehdejšího Československa. Sídlo samo o sobě má svoje kouzlo a je kolem něj docela pěkný park, po jehož cestičkách se dá dojít až k moři. Tam jsme také došli, ale protože bylo docela zima a foukal silný studený vítr, dlouho jsme se tam nezdržovali.
Město Jalta má příjemnou atmosféru a z jeho promenády jsou vidět hory, které se nad ním vypínají do vysoké výšky. My jsme takové štěstí neměli a jen na chvilku vykoukl kousek zasněženého kopce mezi mraky. V Jaltě, stejně jako na celém Krymu, pořád ještě přežívají staré symboly komunismu. Na fotkách uvidíte Lenina, který z podstavce zhlíží na chodce procházející se po promenádě. Těžko říci, proč tam ještě stojí, ale zdá se, že lidem nevadí. Možná, že už je to dnes jen taková turistická atrakce. Každopádně já bych raději viděl Jaltu ještě jednou v létě za pěkného slunečného počasí a bez Leninů.