Stěhování do nového bytu

Takže co je u mě nového? Jak jste jistě pochopili z názvu, největší novinka je, že už nebydlím u Michaela. Místo toho teď bydlím v novém bytě, který jsem si pronajal. O tom ale až za malou chvíli, protože vám chci nejprve doporučit pár fotek z výletu do Wilmingtonu, o kterém jsem vám psal minule. Není jich mnoho, protože jsme víc času strávili přiděláváním poznávací značky a opravováním píchnutých pneumatik, ale přesto je tam alespoň jedna nebo dvě stojící za vidění.



Také se podívejte na další fotografie z Michaelova domu, kde na nás čekalo malé překvapení, když jsme jednou přijeli z práce. Na verandě se slunily dva hadi o délce větší než jeden metr a jaksi se nehodlali přesunout, ani když se chtěl právoplatný majitel verandy dostat domu. Tak na ně Michael vzal koště a já foťák a společně jsme je z verandy vystrnadili. Trochu jsme je při tom naštvali a co bylo nejlepší, jeden z nich zalezl úzkým otvorem do Michaelova domu. Vlezl někam v přízemí do prostor pro klimatizaci, takže jsme se museli přesvědčit, že se tamtudy nedostane do domu. Skutečně se odtamtud do pokojů dostat nemohl, já jsem se ale od té doby stejně bál, že mě přijde v noci zadusit. Moje obavy ovšem byly trochu přehnané, protože se jednalo pouze o nějakou Užovku. Pokud by náhodou někdo z vás rozuměl hadům, tak mi dejte vědět, co přesně za užovku to bylo.



Takže jistě chápete, že jsem se z té divočiny chtěl co nejdříve odstěhovat. No, ve skutečnosti důvod proč jsem se odstěhoval byl, že už jsem u Michaela zacláněl dost dlouho. On si tam chudák nemohl vodit svoji mladou přítelkyni Ariel, která tam nechtěla přespávat, asi proto, že se tam necítila dostatečně v soukromí. Navíc na začátku července přijedou Michaelovi 3 synové z Kalifornie, aby strávili alespoň jeden měsíc v roce se svým otcem. Jistě jste pochopili, že Michaelův rozvod neproběhl úplně hladce.
Takže se stalo, že mě Ariel seznámila s jedním svým kamarádem Jordanem, který zrovna stejně jako já sháněl nějaké ubytování. A tak jsem se s ním domluvil, že si společně pronajmeme byt se dvěma ložnicema a dvěma koupelnama, neboť takovej byt je zde jen o něco málo dražší než byt s jednou ložnicí a koupelnou. Abyste měli konkrétní představu, takovej byt s jednou ložnicí tu stojí nejméně $500 měsíčně a pokud chcete něco trochu hezčího, tak pod $600 nic neseženete. Samozřejmě to je pouze pronájem za byt bez nábytku – nicméně kuchyň tu je vždy vybavená sporákem, lednicí a myčkou (samozřejmě i nějakou kuchyňskou linkou a dřezem). Obvykle si ale musíte připlatit kolem $30/měsíc za myčku a sušičku. A tak jsme si s Jordanem pronajali byt asi 10 autem od Michaelova domu za něco přes $800, což tedy každého vyjde na něco přes $400 měsíčně.
Z finančního pohledu je tedy pro mě výhodné mít nějakého spolubydlícího. Jordan je ovšem trochu zvláštní kluk, takže to vidím jen jako dočasné řešení (náš podnájem vyprší za 3 měsíce). Jordan je asi o rok mladší a vystudoval marketing, či něco takového. Je to ovšem takovej poděs a sem tam má projevy dítěte. K tomu navíc má ještě silnej přízvuk, takže když pustí televizi pěkně nahlas (jak to má rád) a snaží se mi do toho něco říct, tak mu opravdu vůbec nerozumím. Nicméně měl alespoň nějakej nábytek, například stůl (bez židlí) nebo televizi (rozbitou). Myslel jsem, že bude mít alespoň nějaké příbory, hrnky a talíře, ale ukázalo se, že nic z toho nemá. Takže z tohoto pohledu moc velkou pomocí není a budu si zde domácnost vybavit sám.
Michael mi nabídl, že si můžu půjčit jeho starej gauč. Je rozkládací a tím pádem se na něm dá i spát, no a Michael už ho léta nepoužívá. Bohužel ho ale ani neskladuje doma, takže jsem si ho musel vyzvednout v úschovně věcí (Storage Place = takové garáže, které si můžete pronajmout a skladovat v nich co chcete). Dostal jsem adresu a vstupní kód od Michaelovy „kóje“, abych si tam ten gauč vyzvedl. Protože Michael už prodal svůj Chevrolet Avalanche, byl jsem odkázán na Jordana, který si v práci pronajal dodávku na stěhování. Joradnovi trvalo celý den, než se přestěhoval, takže, když přijel, byla už tma. Když jsme konečně dorazili do té úschovny bylo za deset deset. Protože bylo na bráně napsáno, že je vstup povolen pouze do 22:00, tak se tam Jordan bál vjet s onou půjčenou dodávkou. Že prý by to byl průšvih, kdyby nás to tam zavřelo. Museli jsme tak gauč táhnout asi 100 m v ruce a ještě navíc s ním běžet, aby se brána nezavřela. Samozřejmě se nezavřela, ani když jsme asi ve 22:10 odjížděli. Každopádně jsme byli totálně splaveni, neboť teploty zde i večer přesahují 20 st.C a vzdušná vlhkost je zde taky vysoká. Když jsme ale konečně donesli gauč do bytu, ukázalo se, že ho nedostaneme do mé ložnice. Takže jsme si donesli pěkný gauč do obýváku, ale já jsem stále neměl na čem spát. Zůstal jsem tedy další noc u Michaela.
Musel jsem si tedy ale rychle pořídit nějakou postel. A tak jsem otevřel místní internetovou inzerci a našel tam nějakou slečnu prodávající matraci a spodek postele za $50. Napsal jsem jí email a domluvili jsme se, že se na matraci přijedu podívat. Zastavil jsem se u ní cestou do práce a matrace se mi líbila, takže jsem ji dal zálohu a řekl, že si pro ni přijedu večer.
Odpoledne jsem si v práci půjčil pracovní náklaďák Ford F250 a už jen jízda samotná s ním byla pro mě dobrodružství. Nikdy jsem nic tak velkého neřídil (tedy kromě Škody 1203 a Michaelova Avalanche ;-) a navíc ještě začalo docela hustě pršet. Cestou jsem nakoupil prostěradlo, deku, přikrývku a polštář spolu s kovovým rámem pro postel, takže se cena vyšplhala na „pouhých“ 180 USD.
Odvoz matrace samotné byl docela akční. Když jsme pro ni s Michaelem přijeli, pořád ještě pršelo a tak jsme ji rychle odnesli na korbu náklaďáku a přikryli stanem, což byla jediná věc, kterou jsme sehnali. Cestou nám ale ten stan chtěl několikrát uletět, takže jsme zastavovali a snažili jsme se ho zatížit nějakým cementem, či co to v tom náklaďáku bylo. Nakonec jsme matraci i spodek postele úspěšně donesli do mé ložnice, nicméně vše bylo trochu navlhlé, a tak jsem musel strávit ještě jednu noc u Michaela doma, nicméně jsem se ten den stal hrdým majitelem své první vlastní postele.
Jak se ale můžete přesvědčit na následujících obrázcích, úsilí se vyplatilo a konečně bydlím „ve svém“.



Pokud byste chtěli vědět, kde přesně se to moje dočasné bydliště nachází, tak se podívejte na následující souřadnice:

35° 44 Min. 07 Sec. severní šířky, 78° 46 Min. 41 Sec. západní délky

Pokud byste mi chtěl někdo třeba napsat pohled nebo dopis, tak moje nová adresa je:

Marek Radonsky
523 Snowy Egret Trail
Cary, NC
27511
USA

No a pokud se vám nechce platit za známku, tak mi napište mail, nebo SMSku na můj český T-Mobile. To abych byl informován o všech možných drbech a novinkách z ČR. No a vy se do příště můžete těšit na fotografie z automobilových závodů, které jsem dnes navštívil. O tom ale zase až někdy příště.

Mějte se!